V době, kdy je každý druhý koníček propojený s nějakou aplikací, nabízí primitivní lukostřelba přesný opak. Návrat ke kořenům — k jednoduchému nástroji, který kdysi rozhodoval o přežití, o tom kdo vyhrá války a ovládne celé říše. Dřevěný luk bez mířidel, přírodní tětiva, šíp s peřím. Nic navíc. Jen střelec a cíl.
Tento průvodce je určen každému, kdo cítí, že ho to táhne k tradičnější, pomalejší a syrovější formě lukostřelby. Ať už chceš střílet z repliky historického luku, naučit se vyrábět vlastní výbavu, nebo jen hledáš cestu k lepší koncentraci a propojení s přírodou — tady najdeš vše potřebné pro začátek.
1. Co je primitivní lukostřelba?
Primitivní lukostřelba je návratem k původnímu stylu střelby, bez moderních prvků jako jsou mířidla, stabilizátory nebo (většinou) syntetické materiály. Využívány jsou rekonstrukce luků z historie, často vyrobené ručně a z přírodních materiálů.
Luky a šípy mají tisíce let starou historii – nejstarší důkazy o použití luku sahají víc než 70 000 let do minulosti (např. nálezy v Etiopii a Jižní Africe), s doloženými šípy ze dřeva a kamene datovanými do období mezolitu (Stellmoor, Německo – cca 10 000 př. n. l.).
Dnes existují soutěže, které vyžadují pouze historické repliky luků bez použití moderních materiálů (např. European 3D Traditional Archery Cup), ale také závody, jako třeba Český pohár 3D nebo Liga ATL které jsou benevolentnější a kvůli nedostatku soutěžících umožňují i sklolaminátové luky a luky s jinými moderními prvky / materiály.
2. Proč (ne)začít s primitivním lukem
Začít s primitivním lukem může být výzva, ale také obohacující zkušenost. Tento styl odpouští méně chyb, ale je zároveň velmi osobní. Spojení s lukem primitivním je často hlubší než u moderních typů – můžeš si ho vyrobit sám, upravovat ho a postupně se s ním sžít.
Překvapivě — zejména pro antagonisty sportovnějších stylů — i s primitivním lukem lze dosáhnout velmi dobré přesnosti. Chce to trpělivost, cit a důsledný trénink. V neposledním řade to chce taky kvalitný luk, který střelci umožní tyto výsledky dosahovat. O tom ale v sekcích později.
3. Typy primitivních luků
Primitivní luky se vyvíjely po tisíciletí napříč kontinenty – každý z nich odráží specifickou potřebu své kultury, lokální podmínky i vztah k přírodě. Přestože jejich konstrukce bývá jednoduchá, skrývají v sobě hlubokou promyšlenost a cit pro rovnováhu. Níže najdeš výběr základních konstrukčních typů i nejzajímavější historické repliky.
🏹 Longbow (Anglický dlouhý luk)
Nejvíc rozšířený, spopularizovaný díky anglickým lučištníkům jako nemesis francouzských těžkooděnců v 15. století.
Jde o relativně jednoduchý luk, obvykle z jednoho kusu dřeva, tradiční teda zejména v středověku.
Je stabilní, tichý, hodí se na dlouhou střelbu a může být skonstruován tak, aby dosahoval obrovských nátahových sil — běžně přes 150 liber.
Pro nadšence válečných luků s velkými nátahovými silami, doporučuju CSWBS (Czech-Slovak Warbow Society) — dcerinou organizaci Evropské Warbow (resp. British Longbow) Asociace ↗️.
Luk je na druhou stranu hodně dlouhý a tím pádem méně praktický pro pohyb v terénu a nebo rychlou střelbu.
🏹 Flatbow (plochý luk)
Flatbowy se využívali v mnohých kulturách kolem světa jako například v řadách kmenů severoamerických indiánů tak i u našich evropských předků — fyzicky se dochovali luky například v Dánských rašeliništích.
Ze zkušenosti flatbowy díky rozložení napětí umožňují vyšší nátahové sily bez strácení rychlosti, díky konstrukci ramen které jsou díky plochému tvaru lehčí.
🏹 Ötziho luk
Nalezený spolu s ledovým mužem v Tyrolských Alpách, je jedním z nejstarších dochovaných exemplářů. Pochází z doby měděné (cca 3300 př. n. l.) a je vyroben z tisu.
I když se jednalo o nedokončený luk dlouhý asi 180 cm, jeho konstrukce ukazuje na pokročilou znalost tvarování a rovnováhy. Je zajímavé, že Ötzi měl hotové šípy, ale luk ještě ladil – což naznačuje, že byl možná zručným lukotepcem i lovcem.
Tento typ je důležitý archeologický milník – potvrzuje, že už v pravěku lidé rozuměli napětí, směru vláken a poměru síly a pružnosti.
🏹 Mikulčický luk
Nalezený ve Velkomoravském hradisku, představuje mimořádně cenný důkaz o rozšíření lukostřelby na území dnešní Moravy v 9. století. Dochoval se jen fragment, ale z tvaru a zpracování se předpokládá, že šlo o kratší reflexní luk – pravděpodobně užívaný jezdci.
Tento typ odpovídá širšímu východoevropskému stylu a je cenný nejen z hlediska boje, ale i kulturní výměny mezi slovanskými a stepními národy. Replika mikulčického luku dnes představuje krásný způsob, jak se přiblížit velkomoravské historii rukama i tětivou.
🏹 Egyptské a núbijské luky
Luk byl běžnou výzbrojí starověkých armád. V Egyptě šlo často o dlouhé selfbowy (luky z jednoho kusu dřeva), vyráběné z akátu nebo palmového dřeva. Byl to luk válečných vozatajů, ale i lovců a strážců.
V Núbii se vyvinula varianta s velmi dlouhým nátahovým rozsahem, která umožňovala přesnou střelbu na větší vzdálenost. Tyto luky měly duchovní přesah – často byly pohřbívány s majiteli a symbolizovaly sílu i ochranu.
🏹 Japonský Yumi
Japonský luk Yumi je unikátní svou délkou a asymetrií. Používá se především v praxi Kyūdo – tradiční japonské disciplíně, která spojuje střelbu s meditací. Yumi je luk dlouhý až 230 cm, vyrobený z vrstev bambusu a dřeva. Drží se v dolní třetině, což z něj činí specifický nástroj s vlastním stylem nátahu a uvolnění. Je velmi přesný a elegantní, ale kvůli své velikosti je náročný na manipulaci i přenášení. V Japonsku je Yumi dodnes symbolem cti, disciplíny a klidu.
4. Z čeho se primitivní luk vyrábí?
Primitivní luk není jen nástroj, ale vztah. Je to kombinace materiálů, příběhů a rozhodnutí. Každý kousek dřeva nese jiný charakter, a každá tětiva jinak zpívá. To, z čeho je luk vyroben, ovlivňuje jeho chování, zvuk, trvanlivost i to, jak se s ním sžiješ. Volba materiálu není jen technická – často je i osobní, intuitivní, někdy až rituální. V této části se podíváme na nejpoužívanější dřeva a tětivy, jejich vlastnosti, výhody a nevýhody, i na to, jak si správně vybrat.
🪵 Dřevo: duše luku
Dřevo je srdcem každého primitivního luku. Není to jen stavební materiál – nese v sobě příběh stromu, který rostl desítky let. Každý druh má jinou strukturu vláken, jinou pružnost, jiný zvuk při výstřelu – a pro mnohé i jiný duchovní význam. Zde jsou nejčastější druhy:
- Tis – Klasika anglického longbowu. Má výjimečný poměr pevnosti a pružnosti – tvrdé hřbetní dřevo a měkčí jádro perfektně spolupracují. Tis je symbolem smrti a znovuzrození, často se vysazoval na hřbitovech. Působí klidně, ale jeho výkon je smrtící. Těžší na sehnání a zpracování, ale odměňuje se tichostí a silou.
- Jasan – Tvrdý, rychlý a dostupný. Skvělý pro začátečníky i na silnější luky. Dobře se tilleruje, odpouští chyby v technice. Symbolizuje sílu, odolnost, oheň a mužský princip. Působí syrově a přirozeně, vhodný na dynamické, přímočaré luky.
- Jilm – Jilm je nádherné, houževnaté a pružné dřevo s výraznou kresbou. V historii byl hojně využíván pro výrobu luků v oblastech, kde nebyl dostupný tis. Má výborný poměr pružnosti a pevnosti a je velmi odolný proti lámání, i když má trochu vyšší hustotu. Díky své houževnatosti se hodí na středně silné až silné luky a je vhodný i pro dlouhé nátahy. V evropské symbolice je jilm často spojen s ochranou, věrností a "držícím slovem" – je to strom řádu a síly, ale ne agresivní. Práce s jilmem vyžaduje trpělivost, protože má složitou strukturu vláken a musí být dobře proschlý, ale odmění se ti krásným chodem a dlouhou životností.
- Javor – Pružný a stabilní, vhodný i pro reflexní luky. Má klidnou energii, v keltské symbolice je stromem rovnováhy a sladkosti. Výborný pro elegantní luky s přesným vedením. Méně používaný pro těžké luky, ale velmi vhodný pro přesnost a cit.
- Hloh – Ačkoliv málokdo pomýšlí na hloh jako materiál pro výrobu luku, jde o extrémně tvrdé a husté dřevo s jemnou strukturou. Je ideální pro krátké, silné luky – například lovecké nebo kompaktní reflexní konstrukce. Hloh bývá nepravidelný, kroucený a těžko se opracovává, ale jeho výstřel je rychlý a „ostře řezaný“. V keltské a slovanské mytologii je hloh mocným stromem spojeným s ochranou, přechodovými rituály a „hranicí mezi světy“. Má trnité větve, bílé květy a hlubokou symboliku – často býval součástí svatyní nebo pohanských obřadních míst. Luk z hlohu není pro začátečníka, ale pokud ho zvládneš, získáš nástroj s velkou silou a výrazným charakterem.
- Habr – Extrémně tvrdý a těžký. Vhodný pro silné, krátké luky – například lovecké nebo válečné. Symbolizuje houževnatost, vytrvalost, ale i obranný charakter. Práce s habrem je náročná, ale výsledek stojí za to.
- Akát – Divoký, plný napětí, vhodný pro lovecké luky a shortbowy. Má ostrou energii, dřevo je živé a neklidné – ideální pro agresivnější luky. Roste rychle a snadno, ale je velmi tvrdý a může být náročný na opracování.
- Olše, lípa, bříza – Měkčí dřeva, méně odolná. Vhodná spíše na pokusy, dětské luky nebo jako vnitřní jádro u vrstvených luků. Olše má magický význam u keltských a slovanských kmenů (most mezi světy), lípa je národní strom a symbol jemnosti, ženskosti a ochrany.
Při výběru dřeva zvaž:
- Co od luku čekáš – sílu, přesnost, výdrž?
- Chceš autentický materiál z tvého kraje, nebo se nebráníš dovozu?
- Jaký máš vztah ke konkrétním stromům?
🧵 Tětiva: hlas luku
Tětiva je často přehlížená, ale zásadní součást celého systému. Ovlivňuje rychlost výstřelu, zvuk, bezpečnost i životnost luku. Volba materiálu se liší podle účelu a tvé ochoty pečovat o výbavu. Zde jsou hlavní možnosti:
- Lněná tětiva – Tradiční a historicky přesná. Měkká, krásně rezonuje, snadno se opravuje. Náchylná na vlhkost a opotřebení, vyžaduje pravidelný vosk a pozornost. Skvělá pro střelbu „na pohodu“, ale ne pro intenzivní trénink.
- Šlachová tětiva – Absolutní vrchol historické přesnosti. Výroba je zdlouhavá – šlachy se suší, rozdrobí, smáčí, stáčí. Výsledkem je elastická, velmi silná tětiva s měkkým výstřelem. Ale i ta je citlivá na počasí a má kratší životnost.
- Kožená / lýková / hedvábná tětiva – Méně obvyklé, ale existují historicky doložené materiály. Zpravidla se používaly tam, kde chyběly šlachy nebo len. Hodí se na rekonstrukce, ale pro běžný trénink nejsou praktické.
- Moderní (Dacron) – Kompromis mezi výkonem a estetikou. Odolný, stabilní, snadno dostupný. I když není přírodní, bývá akceptován i na méně striktních historických soutěžích. Dacron je vhodný pro trénink, začátečníky nebo silné luky, kde hrozí přetržení méně spolehlivé tětivy.
Výběr tětivy často závisí na tom, jak chceš luk používat. Pokud střílíš denně, doporučuji kombinovat přírodní materiály s jistotou moderní výdrže. Pokud vyrábíš luk pro soutěž s replikami, budeš muset tětivu volit podle pravidel.
5. Výběr prvního primitivního luku a šípů
Nejlepší způsob, jak začít je poradit se s lukařem a nebo lukostřelcem kdo luky střílí a rozumí dané problematice. Až budeš vybírat, klidně se můžeš ozvat mně a nebo jednému z lukařů u nás.
Nátahová síla
Pro začátečníky se obvykle udává nižší doporučená nátahová síla kolem 20–30 lbs — je to z toho důvodu, že při prvním nácviku techniky je dobré s lukem nezápasit. Když střelec začátečník nemusí řešit to jak luk natáhnout a udržet napnutý, může se lépe soustředit na správné provedení výstřelu. Vyhne se tak zlozvykům, které jsou pak později z pravidla velice náročné na přeučení.
Pokročilí střelci pak mohou jít na hranice svých možností co se nátahové síly luku týče – podporuje to rozvoj těla i techniky. Primitivní lukostřelba není o nastřílených bodech – je to komplexní pohybová disciplína, která nás přibližuje pravdivé formě lukostřelby jak ji znali naši předkové. Běžná nátahová síla pokročilých střelců sportovní lukostřelby je někde mezi 30-40 lbs, u lukostřelby primitivní se často setkávám s rozsahem 40-60 lbs. U soutěží v disciplíně warbow (anglický dlouhý luk) pak od 80 liber až daleko za hranici stovky.
Délka nátahu
Měří se od vnitřní strany luku u zakládky / arrowpasu po kotvící bod — ten může mít každý střelec jiný. Běžný nátah je cca 26–29 palců u dospělého člověka. Při středozemním úchopu se obvykle kotvící bod nachází někde kolem koutu úst na straně ruky která tahá za tětivu. Při palcovém nátahu bývá délka nátahu zpravidla o pár palců delší díky kotvě někde kolem ucha.
Šípy
Šíp je nedílná součást systému – a nesprávný šíp zničí i ten nejlepší luk. Pro primitivní luky se ideálně používají dřevěné šípy, nejčastěji ze smrku, borovice, cedru nebo jasanu. Smrk je lehký, borovice pružná, cedr stabilní a jasan extrémně pevný – hodí se na silné válečné luky.
Délka šípu by měla být přibližně o 1–2 palce delší než tvůj plný nátah, aby nedocházelo ke zkrácení nebo vysmeknutí z tětivy. Šíp by měl být rovný a vyvážený – jednoduchý test je zatočit ho mezi prsty a sledovat, zda se vrtí. I malá odchylka celkem dokáže ovlivnit let šípu.
Hroty
Primitivní střelci používají většinou tři typy hrotů:
- Terčové hroty – z kovu, bezpečné, lehké, snadno dostupné.
- Historické repliky – např. bronzové, železné, kované. Nutné pro některé typy soutěží nebo historické rekonstrukce.
Při výrobě vlastních šípů je hrot často klíčovou součástí designu – hmotnost hrotu ovlivňuje vyváženost šípu, což určuje stabilitu, rychlost i délku letu. Pro začátek je dobré zvolit spíše jednodušší terčové hroty a experimentuj až s praxí.
Opeření
Na šípy se používá nejčastěji přírodní peří, např. krocaní nebo husí. Délka opeření bývá cca 4–5 palců. Můžeš jej lepit rovně (rychlejší let), pod úhlem (větší stabilita) nebo spirálovitě (největší rotace). Tradičně se používají tři pera, z nichž jedno – tzv. vodící – je orientováno kolmo ven z luku.
Barva per může být buď funkční (pro dohledání v trávě), nebo symbolická – někteří střelci ladí šípy podle zvířat, živlů nebo rituálních motivů.
Výběr prvního luku a šípů není jednorázové rozhodnutí – je to začátek vztahu. Pozoruj, jak tě baví luk nap9nat, jaký zvuk vydá s výstřelem, jak ti šípy sedí na prstech. Začni s málem, pozoruj, uč se a nech výbavu růst společně s tebou. Primitivní luk ti neodpustí, ale odmění se ti – pokud mu dáš čas a prostor.
6. Vybavení a doplňky (ne)potřebné k primitivní lukostřelbě
Na primitivní lukostřelbu nepotřebuješ mnoho. V tom taky spočívá její krása – i nevybavený střelec se může vydat na cestu. S přibývajícími zkušenostmi ale začneš postupně zjišťovat, které pomůcky ti skutečně slouží, a které jsou jen zbytečným přepychem. Dobré vybavení by mělo být funkční jednoduše opravitelné. Tady máš rychlý přehled toho co dává smysl – a co si klidně možnáz zvládneš vyrobit svépomoci.
Toulec
Jedna z nejdůležitějších pomůcek. Může být zadní, boční, stehenní nebo závěsný. Nezáleží tolik na typu, jako na funkčnosti. Měl by dobře držet šípy, umožňovat plynulé vytažení a nerušit při pohybu. Nejautentičtější je kožený, plátěný nebo z přírodního proutí. Toulec si můžeš vyrobit i sám – a většina střelců si ten pravý stejně udělá nakonec vlastní.
Chránič předloktí
.webp&w=3840&q=90)
Chrání před nárazem tětivy, který dokáže bolestivě potrápit kůži každého lukostřelce. Vyrobit ho můžeš ze silnější kůže, kosti nebo dřeva, případně ze zbytkového plátna. Vizuálně se může stát součástí tvé osobní výstroje – může být zdobený, nebo naprosto funkční a jednoduchý.
Rukavice nebo náprstek
Ochrana prstů při uvolnění tětivy. Někteří primitivní střelci střílí bez rukavic – to však není doporučeno u silnějších luků. Rukavice může být tříprstá, náprstek jeden nebo dva kusy kůže na ukazováku a prostředníku. Vhodné je vyzkoušet různé varianty a najít, co ti sedí.
7. Základní technika střelby z primitivního luku
Primitivní střelba není sportovní disciplína – je to pohybová praxe, bojové umění. Neučíš se přesnost, ale tělesnou paměť. Luk tě donutí naslouchat svému tělu, dechu, rovnováze i mysli. Na rozdíl od sportovní střelby, kde se učí specifická technika v laboratorních podmínkách — vždy každý výstřel ve stejných podmínkách, zde nejde o tabulkovou symetrii, ale o funkční pohyb vycházející z jádra těla – ze středu (angl. core).
Postoj
Postoj by měl primárně stabilní. Střelec musí být schopný pevně stát se zapojeným středem. V primitivní lukostřelbě nebudeš vždy stát v perfektním postoji, často se střílí i za pohybu. Je tedy nutné aby byl lukostřelec vždy schopen luk natáhnout a s klidem ho udržet až do bodu výstřelu, kdy sebou idálně nesmí cuknout kvůli nedostatku síly.
Nátah
Nátah nevychází jen z ruky – správně se zapojuje lopatka, žebra, břicho, nohy. Celý pohyb připomíná otevírání těla – není to síla, ale vedení. Měl bys cítit napětí v zádech a stabilitu v břišních svalech.
Výstřel
Výstřel není škubnutí. Je to plynulé, vědomé povolení prstů, nikoliv výstřel. Rameno zůstává na místě, tělo nepadá, dech pokračuje. Mnozí střílí výdechovým výstřelem – v rytmu dechu. Uvolnění taky záleží od typu úchopu tětivy, který střelec používá.
Dech
Dech není samostatným krokem techniky výstřelu ale je přítomen po celou dobu výstřelu. Způsobů jak dýchat je mnoho a jsou důležité proto, že při dýchání člověk aktivuje alespoň tucet svalů, které můžou jednoduše rozhodit techniku výstřelu jenom drobnou niancí a nebo mikropohybem. Neni proto až tak důležité jak dýcháš, ale že dýcháš pořád stejně u každého výstřelu.
Styl úchopu tětivy
- Středomořský – klasika: jeden prst nad, dva pod šípem. Nejrozšířenější v Evropě.
- Palcový (mongolský) – palec drží tětivu, krytý ukazovákem. Silný, rychlý výstřel, používaný primárně u jezdeckých luků.
- Slovanský – méně známý, ale doložený ikonograficky. Dva prsty pod, jeden (ukazovák) na šípu.
Těžké válečné luky (warbows) tvoří zvláštní kapitolu. Mají 70–120 lbs a nelze je střílet bez silového tréninku. Výstřel z warbowu je jako výdech z hlubokého nitra – zapojuje celé tělo a je o něco náročnější.
Lukostřelba se ale těžko učí z článku. Nejlepší je vzít luk a jít to zkusit — a ideálně někde kde si můžeš zkusit jaký luk ti sedí a kde dostaneš alespoň základní crash kurz techniky střelby. Nechceš li být na to sám, poskytuji také osobní a skupinové lekce primitivní lukostřelby. Pohybuju se v okolí Prahy a Berounky (Dobŕichovice a blízké okolí) a můžeš se mnou trénovat — ozvi se.
8. Kde a jak trénovat
Trénink v primitivní lukostřelbě je jako kultivace zahrady – nezáleží jen na terči, ale i na prostředí, těle a čase, kdy střílíš. Můžeš trénovat kdekoliv – ale každý terén ti nabídne jinou zkušenost. Klíčové je dodržovat bezpečnost, mít dostatek prostoru a vnímat prostředí kolem. V Česku najdeš různé lukostřelnice — klasické a nebo taky 3D stezky se zvířaty. Kompletní seznam střelnic v Česku a okolí najdeš v tomto seznamu.
Chceš simulaci lovu?
V takovém případě se vydej na 3D trať – např. Litohlavy, Skalany nebo Chiméra. Střílí se na pěnová zvířata z různých vzdáleností, z kopce, proti sluníčku, někdy v pohybu. Ideální pro rozvoj odhadu, intuice a práce s vnímáním prostředí. Seznam střelnic a 3D parkurů najdeš tady u nás na Arroway.
Chceš trénovat primárně techniku?
Navštiv klasickou střelnici nebo si udělej terč doma – balík sena, plátěný pytel vycpaný kartonem, starý srolovaný koberec. Pravidelný trénink na 5–10 metrů s důrazem na správné provedení techniky je efektivnější než střílení na různé vzdálenosti z komplikovaných met.
Chceš klid a čistou mysl?
Najdi si louku, kraj lesa nebo zahradu, kde tě neruší hluk města. Střílej při východu slunce, nebo za večerního ticha. Primitivní lukostřelba je rituál, bojové umění — ne výkonnostný sport. Lukostřelba může být meditací dáš-li jí na to prostor. Nájdi si v ní rytmus, dýchej pravidelně a zhluboka.
Na této lukostřelecké wiki je celá jedna sekce dedikovaná tomu, jak k lukostřelbě přistupovat jako k meditaci. Podobně jak v případě japonské školy Kyūdo, i tu je na prvním místě dech a pohybová všímavost.
Chceš být silnější?
Nezapomeň, že s lukem pracuje celé tělo. Způsobů jak nabrat na síle je mnoho a každému bude vyhovovat něco jiného. Já osobně doporučuji primárně aktivity které pomáhají stabilizovat ramena, posilní záda a také střed — ideální je slackline, lezení, DNS cvičení, specifické cviky s činkami nebo tréningovými gumami.
Fyzický tréning je z mého pohledu neoddělitelnou součástí primitivní lukostřelby. Dedikovaná je tomu celá jedna sekce této lukostřelecké wiki.
9. Etika a přístup k primitivní lukostřelbě
Primitivní lukostřelba není jen technika, je to způsob, jak se pohybovat v krajině – vnější i vnitřní. Nejde o výkony, body ani výhry (alespoň ne na primární úrovni — nevylučuje to ale účast na soutěžích). Lukostřelba je vztah. Vztah k nástroji, ke krajině, ke zvěři, k vlastnímu tělu a mysli. V tomto stylu neexistuje “chybný výstřel” – každý výstřel zrcadlí to, v jakém stavu se aktuálně nacházíme. Právě proto je důležitý postoj jakým ke střelbě přistupuješ.
Základem je úcta – ke zvířeti (byť jen simulovanému v 3D podobě), k lesu, k vlastnímu vybavení, ke komunitě. Není žádoucí střílet zběsile nebo bez zajištění prostoru — kdekoli se nacházíš, je potřeba dbát na bezpečnost jak sebe tak svého okolí. Primitivní luk je sice jednoduchý, ale stále je to zbraň. Vědomá střelba znamená vědomou přítomnost – a tu nelze oddělit od zodpovědnosti. Důležité je nebýt střelcem, který pálí bezmyšlenkovitě, ale takovým, který cítí směr, záměr a následky svých myšlenek a činů.
10. Komunita a akce
I když primitivní lukostřelba může působit jako osamělý svět, tak malé zázemí u nás v České republicr má. Učíme se od sebe navzájem, půjčujeme si nástroje, sdílíme chyby i pokroky. A právě v komunitách vzniká prostor pro skutečný růst – technický, osobní i řemeslný.
V Česku existuje pár lidí, kterí navštěvují akce od ATL, CWBS a taky 3D závody. Taky tu máme pár lukařů, kterí dotvářejí páteř naší komunity — najdeš je tady.
11. Vlastní výroba luku a šípů: co obnáší
Výroba vlastního luku je zvláštní inciační moment. Změní tvůj vztah ke střelbě, i k sobě samému. Vzít do ruky surový kus dřeva, pochopit jeho vlákna, poslouchat ho při ohýbání – není to jen řemeslo, je to rozhovor. Vlastnoručně vyrobený luk bude vždy jiný než luk kupovaný. Bude mít své chyby, své nedokonalosti, ale bude jediněcný a tvůj. A co víc, vlastnoruční výroba vztah k této zbrani jen prohloubí.
Základní kroky zahrnují výběr a přípravu dřeva (ideálně pomalu a dobře sušeného), vyznačení osy, opracování do hrubého tvaru, tillerování (ladění ohybu ramen), tvarování madla, zakončení nocky a impregnaci. Potřebuješ ostré nástroje, trpělivost, a ideálně zkušeného průvodce – nebo alespoň podrobný návod. Těch je samozřejmě plný internet a nebo taky je taky možnost absolvovat kurz výroby vlastního luku. Jeden takový u nás nabízí právě Varangian Bowyer.
Výroba šípů je samostatné umění. Potřebuješ rovné dříky (smrk, borovice, cedr), správně nalepené opeření, zářez na tětivu (nock), a hrot – buď kovový, nebo replikovaný z kostí, kamene, dřeva. Každý šíp se chová jinak – a teprve při vlastní výrobě pochopíš, co ovlivňuje let, stabilitu a sílu zásahu.
Výroba vybavení ti dá něco víc než hotový produkt: vztah k něj. Každá věc, kterou si vyrobíš, tě zbaví závislosti na trhu a propojí tě se zbraní.