Co je to egyptský/núbijský luk?
Egyptské a núbijské luky patří mezi nejstarší známé kompozitní nebo segmentované luky v historii. I když se svou konstrukcí liší od longbow nebo flatbow, jejich tvar i funkce byly přizpůsobené boji, lovu a přežití v podmínkách Afriky a Blízkého východu. V různých obdobích se používaly dlouhé dřevěné luky (selfbow) i kompozitní reflexní luky, zejména v pozdějších fázích.
Luky byly důležitou součástí egyptské armády už ve Staré říši (3. tisíciletí př. n. l.) a zásadní roli sehrály i během vlády Nové říše, kdy byli egyptští válečníci i jejich spojenci ze sousední Núbie vysoce ceněni jako elitní lukostřelci.
Historický původ a vývoj egyptských a núbijských luků
Lukostřelba má v Egyptě a Núbii mimořádně dlouhou a hlubokou tradici, která sahá až do předdynastického období, tedy před rokem 3100 př. n. l. Archeologické nálezy, výtvarné záznamy a nástěnné reliéfy potvrzují, že luk patřil k základní výzbroji lovců i válečníků už od samotného počátku egyptské civilizace. Nejstarší dochované luky z oblasti Horního Egypta (např. Gebelein) jsou jednoduché selfbow vyrobené z místního dřeva – často s přímým profilem a velkou délkou.
S příchodem Střední a zejména Nové říše (od cca 2000 př. n. l.) došlo k zásadnímu technologickému zlomu: Egypťané převzali a upravili techniky kompozitních reflexních luků z Blízkého východu, konkrétně od Hyksósů, kočovného národa, který na čas ovládl severní Egypt. Tyto luky byly menší, ale výrazně silnější a lépe se hodily pro střelbu z pohybu nebo z bojového vozu, což bylo typické právě pro období Nové říše.
Núbijci, kteří žili jižně od Egypta v oblasti dnešního Súdánu, byli známi svou zručností v lukostřelbě již od starověku. V egyptských textech a reliéfech jsou často zobrazováni jako „lidé s luky“ (překlad hieroglyfického výrazu medjay). Byli najímáni jako elitní žoldnéři a jejich luky – často delší než egyptské a velmi jednoduché – se vyznačovaly vysokou průrazností a účinností na delší vzdálenost. Jejich zbraně nebyly tak esteticky zdobené jako egyptské královské luky, ale byly extrémně praktické a spolehlivé.
Egyptské luky tedy prošly vývojem od dlouhých a přímých selfbow přes vrstvené, reflexní kompozity až po luky určené pro přesnou a mobilní střelbu. Tento vývoj byl úzce spjat s vojenskými změnami v celé oblasti starověkého Blízkého východu a s kulturními výměnami mezi Egyptem, Levantem, Anatolií a Núbií. Luk byl nejen zbraní, ale i symbolickým objektem – ve výtvarném umění často vyjadřoval moc, vítězství, schopnost ochránit stát a vládnout silou i moudrostí.
Známé archeologické nálezy:
Luky z pohřebiště Gebelein (Horní Egypt, cca 3500 př. n. l.)
Zde byly nalezeny jednoduché longbow vyrobené z jednoho kusu dřeva, často akácie nebo jiných dostupných tvrdých dřevin.
- Tvar: přímý, bez reflexního zahnutí
- Délka: cca 1,6–1,8 m
- Materiál: akácie, domorodé tvrdé dřevo
- Zajímavost: uložení v suchém písku pomohlo výjimečné zachovalosti
- Nálezy: uloženo v Egyptském muzeu v Káhiře
Luk z hrobky Tutanchamona (cca 1325 př. n. l.)
Jedná se o jeden z nejznámějších dochovaných kompozitních luků z doby Nové říše. Byl složen z několika materiálů – dřevo, rohovina a šlachy – a byl výtvarně zdobený.
- Délka: cca 1,2–1,4 m
- Tvar: reflexní, zahnutý směrem od střelce
- Materiály: jasanové nebo jilmové jádro, rohové výztuže, šlachové zpevnění
- Dekorace: pozlacené prvky a symboly moci (např. motivy Horova oka)
Núbijské luky (Dolní Núbie, 2000–1000 př. n. l.)
Z oblasti dnešního jižního Egypta a severního Súdánu pochází luky s extrémně dlouhými rameny – často přes 2 metry – vyrobené z palmového nebo akáciového dřeva. Používaly se při lovu i v boji.
- Materiál: palmové dřevo, někdy svazky pružných větví
- Tvar: dlouhé a lehce zakřivené, často asymetrické
- Nálezy: Meroë, Qustul – uloženo v muzeích v Chartúmu a Káhiře