Co je to vlastně longbow?
Anglický dlouhý luk – známý jednoduše jako longbow – je na první pohled „jen dlouhá silná tyč s tětivou“. Ale za touto zdánlivě jednoduchou konstrukcí se skrývá promyšlený a technicky vyspělý nástroj, který dokázal změnit dějiny Evropy. Z jednoho kusu dřeva, nejčastěji z tisu, vznikl luk, který se ve správných rukou měnil v ničivou zbraň s dostřelem přes 250 metrů. Jeho masové nasazení v bitvách jako Agincourt (1415) ukázalo efektivitu dlouhého luku proti těžce obrněným rytířům a přispělo k úpadku klasické rytířské jízdy.
Longbow není nejstarším lukem, který známe z archeologie, ale má natolik ikonické postavení, že se dnes považuje za samostatnou kategorii tradiční lukostřelby. V Anglii se stal součástí národní identity – do té míry, že zákon ve 14. století nařizoval nedělní trénink střelby pro všechny muže. Jeho časté používání zanechalo i biologické stopy: kosterní pozůstatky lukostřelců z vraku lodi Mary Rose vykazují anomálie v klíční a pažní kosti, které jsou přímým důsledkem dlouhodobého napínání luků o síle 100–160 liber.
Longbow se udržel v britské výzbroji až do počátku 16. století, kdy ho postupně začaly nahrazovat palné zbraně. Ve folklóru a tradiční lukostřelbě ale přetrvává dodnes. Moderní tradiční střelci často používají rekonstrukce středověkých longbowů, vyrobené ze stejného dřeva a podle původních rozměrů.
Zajímavosti z historie - Tisová daň
S masivní výrobou luků pro armádu došlo ve středověké Anglii k rychlému vyčerpání domácích zásob tisového dřeva. Už ve 14. století musela Anglie začít dovážet tis z kontinentální Evropy, zejména z Pyrenejí, Švýcarska a dnešního Německa. V roce 1472 byl dokonce zaveden „tisový zákon“, podle něhož musel každý lodní kapitán při dovozu zboží do Anglie zaplatit čtyřmi tisovými tyčemi za každú tunu nákladu. Tato „tisová daň“ přetrvávala až do 16. století a ukazuje, jak důležitý a nedostatkový tento materiál byl.
Praktické využití longbow
- Válečné tažení – středověké bitvy, zejména v Evropě
- Lov – obvykle vyšší vrstvy, pro lov jelení zvěře
- Tréninkový nástroj – široce rozšířen v civilní populaci jako forma vojenské přípravy
- Symbol národní identity – často zobrazovaný v umění, literatuře i státních archivech
Technické specifikace
- Délka: 1,8–2,1 m (často stejně dlouhý jako výška střelce)
- Materiál: převážně tis (Taxus baccata), ale i jilm nebo jasan
- Tětiva: lněná, konopná nebo ze zvířecích šlach
- Nátahová síla: 80–160 lbs u válečných luků, 40–70 lbs u rekonstrukcí
- Tvar: jednoduchý selfbow nebo kompozit dvou vrstev tisu (vnější a vnitřní)
- Střelba z ruky: bez šípkové police a bez mířidel
- Efektivní dosah: činil cca 200 metrů, přičemž zkušený střelec byl schopný zasáhnout skupinu nepřátel poměrně přesně a maximální dostřel se pohyboval někde okolo 300 metrů
Archeologický nález longbow z Mary Rose
Nejvýznamnější archeologické důkazy pocházejí z vraku lodi Mary Rose, která se potopila roku 1545 poblíž anglického pobřeží. Při její obnově v roce 1982 bylo nalezeno přes 130 luků typu longbow a zhruba 3500 šípů, což představuje největší zachovalý soubor tohoto typu luku.
Navzdory historickému významu longbowu se do dnešních dnů zachovalo jen velmi málo původních exemplářů. Tyto luky byly intenzivně používány, často v náročných podmínkách boje nebo lovu, a podléhaly opotřebení, praskání či lámání. Navíc byly vyráběny z přírodních materiálů, které se bez specifického uložení špatně konzervují, a proto většina luků zanikla. Největší soubor dochovaných luků pochází právě z vraku Mary Rose, kde byly zakonzervovány díky prostředí pod mořskou hladinou.
Popis nálezů z Mary Rose:
- Luky byly dlouhé 1,87–2,11 m, s profilem odpovídajícím anglickému longbow luku.
- Analýzy dřeva potvrdily vysokou kvalitu tisu s hustým jádrem a elastickým povrchem.
- Šípy byly dlouhé 76–81 cm, s hroty typu bodkin určenými k prorážení plátové zbroje.
Výroba anglického dlouhého luku
Výroba dlouhého luku byla náročný řemeslný proces, který vyžadoval nejen kvalitní dřevo, ale také znalost jeho chování. Zkušený lukař musel vybírat přirozeně zakřivený kmen tisu, zohledňující směr vláken, poměr bělového a jádrového dřeva a bez suků. Po vyřezání základního tvaru následovalo dlouhé sušení, často několik měsíců až let, a finální tvarování tak, aby ramena byla vyvážená a měly správný průhyb. Hotový luk byl napuštěn tuky nebo vosky pro odolnost a osazen tětivou, tradičně ze lnu, šlach nebo konopí.
Kde koupit repliku longbow
V České republice máme hrstku lukařů, kteří mají ve své nabídce řadu historických dlouhých luků - přesněji řečeno jejich replik. Těm, kteří hledají luky se silným nátahem a co nejvíc věrné jejich Anglickým předchůdců bych doporučil práci Zdeňka — Varangian bowyer. Bonusem je, že pokud budete mít trochu štěstí tak je možné, že bude mít Zdeněk ve své sušárně pár tisových tyčí.
Mezi další lukaře, kteří nabízejí historické dlouhé luky patří Dílna Sagittaria (Petr Klíma) — tu máte možnost taky nakoupit repliky historických šípů s důvernými repliky historických hrotů. Více informací o šípech od Petra najdete na této stránce.
Zajímavé zdroje
Podcast: Half-Arsed History | The English Longbow