Slovník pojmů

Luk je základní střelecká zbraň používaná v lukostřelbě. Skládá se z madla a dvou pružných ramen, která jsou spojena tětivou. Po natažení tětivy se v ramenech uloží energie, která se při uvolnění přenese na šíp a vystřelí jej směrem k cíli. Luky mohou být vyrobeny z dřeva, laminátu, uhlíkových vláken nebo kombinace materiálů. Existují různé typy luků, například reflexní, kladkové nebo tradiční.

Šíp je projektil vystřelovaný z luku. Skládá se z několika částí: hrotu, těla (shaftu), letek a koncovky zvané nock. Každá část má specifickou funkci – hrot zajišťuje proniknutí do terče, letky stabilizují let a nock umožňuje připevnění šípu k tětivě. Moderní šípy jsou často vyrobeny z karbonu nebo hliníku, protože tyto materiály kombinují nízkou hmotnost s vysokou pevností.

Tětiva je silná šňůra spojující konce ramen luku. Slouží k přenosu energie z nataženého luku na šíp. Při střelbě střelec tětivu natáhne dozadu, čímž se ramena luku ohnou a uloží energii. Po uvolnění tětiva rychle vystřelí dopředu a předá energii šípu. Moderní tětivy jsou vyrobeny z velmi pevných syntetických vláken, která mají vysokou odolnost a minimální pružnost.

Terč je cíl, na který lukostřelci střílí. Nejčastěji má kulatý tvar a je rozdělen do několika barevných kruhů, které představují různé bodové hodnoty. Střed terče se nazývá „desítka“ a má nejvyšší bodovou hodnotu. Terče se vyrábějí z materiálů schopných bezpečně zastavit šíp, například z lisované pěny nebo slámy. Používají se při tréninku i při soutěžích.

Nátah označuje pohyb, při kterém střelec přitahuje tětivu směrem dozadu. Tento pohyb ohýbá ramena luku a ukládá v nich potenciální energii. Správný nátah vyžaduje stabilní postoj, zapojení zadních svalů a plynulý pohyb bez trhání. Pokud je nátah proveden správně, střelec dosáhne stejné délky nátahu při každém výstřelu, což výrazně zvyšuje přesnost střelby.

Délka nátahy je vzdálenost mezi madlem luku a tětivou v okamžiku plného nátahu. Každý střelec má individuální délku nátahu ovplyvněnou délkou paží a tělesnou stavbou. Správné nastavení této hodnoty je velmi důležité, protože ovlivňuje přesnost střelby, rychlost šípu i komfort při střelbě. U kladkových luků lze nátahovou délku často mechanicky nastavit.

Letky jsou malé stabilizační plochy připevněné na zadní části šípu. Nejčastěji jsou vyrobeny z plastu nebo z přírodního peří. Jejich úkolem je stabilizovat šíp během letu a zajistit, aby letěl rovně a rotoval kolem své osy. Díky tomu je let šípu přesnější a méně ovlivněný drobnými chybami při vypuštění.

Hrot je kovová špička umístěná na přední části šípu. Jeho hlavním úkolem je proniknout do terče nebo jiného cíle. Existují různé typy hrotů podle účelu – sportovní hroty pro terčovou střelbu, lovecké hroty nebo tréninkové hroty. Hmotnost hrotu také ovlivňuje vyvážení šípu a jeho letové vlastnosti.

Toulec je pouzdro nebo vak, ve kterém lukostřelec nosí šípy. Může být upevněn na opasku, na zádech nebo přímo na luku. Toulec umožňuje rychlý přístup k šípům během střelby a zároveň je chrání před poškozením. V moderní sportovní lukostřelbě se nejčastěji používají opaskové toulce.

Stabilizátor je tyč nebo soustava tyčí připevněných k madlu luku. Jeho úkolem je zvýšit stabilitu luku při míření a snížit vibrace po výstřelu. Stabilizátory mohou být různě dlouhé a často obsahují závaží, která pomáhají vyvážit luk. Správně nastavený stabilizátor výrazně zlepšuje přesnost střelby.